U11 - Proč by se neměl počítat stav u nejmladších kategorií

 

Proč by se neměl počítat stav u nejmladších kategorií

" TJ Sokol Stěžery - Královští Sokoli 12:107 a 4:106 "


V sobotu 8.12. v 11:45 jsme se sešli v počtu 14 hráčů před tělocvičnou Na Nábřeží. Bylo až neuvěřitelné, že jsme tentokrát měli 9 hráčů nemocných, takže jsme cítili najednou to, že nás je v týmu 23 jako obrovskou výhodu. Hráli jsme samozřejmě i za nemocné kluky!

Věděli jsme, že si zahrají i kluci, kteří chodí na tréninky méně, nebo jsou v úplných basketbalových začátcích.

Po prvních čtyřech minutách první čtvrtiny jsme vedli 14:0 a pochopili, že to bude jiné než před nedávnem s BK Studánka Pardubice. Kluci, i ti kteří si zatím nevěří, ztratili ostych a všichni hráli tu kolektivní krásnou hru s poctivou obranou a chytrou nahrávkou. Byla radost dívat se, jak doskakují a hrají pod košem chytře. První čtvrtina skončila 24:0, po druhé čtvrtině 50:12 a konečný stav 107:12.

Druhý zápas byl ve stejném duchu. Jen jediné čtyři body daly Stěžery v první čtvrtině a konečný stav druhého zápasu byl 106:4. Kluci si mohli vyzkoušet novou věc – bránění soupeře až od poloviny. Stojí za zmínku také to, že zápas byl bez faulů a v dobré atmosféře diváků obou družstev.

V nadpise se zamýšlím nad tím, jestli je dobré počítat stav u nejmladší kategorie. V některých zemích to nedělají. Představte si tu čistou radost ze hry, když se hráči, trenéři i rodiče radují z každé povedené akce. Ano chápu, že se najde mnoho odpůrců této myšlenky, ale myslím, že to budou často dospělí. My dospělí už umíme srovnávat, počítat, kalkulovat. Děti se to teprve učí a já jsem viděl skutečnou radost u Stěžer z každého bodu, z každé nahrávky a z každého průniku. Dokonce mi nepřišli ani po dvou prohraných zápasech jako zdrcené družstvo. Stejně jako naše děti i stěžerské měli radost ze hry, kterou milují.

Pochvalu zaslouží všichni kluci. A tady jsou dobré věci u konkrétních hráčů, které mají pro trenéry U11 váhu. Vojta Melša za to že začal nahrávat a jeho nahrávky jsou přesné a snadno je hráči pod košem proměňují. Tom Viet Trung za to, že začal hrát zodpovědnou hru a plní pokyny trenérů. Jan Hruška a Ondra Skákal za skvělou souhru pod košem a nahrávky, které by chtěl vidět každý trenér. Štěpík Balcar za bojovnost, Dan Holický za doskakování a prvních 8 bodů v zápase. Filip Weniger za rychlé a nebojácné dvojtakty. Šimon Holáň za to, že se nebojí jít do koše a že to proměňuje. Lukášek Kozohorský za skvělou obranu a nebojácné dvojtakty. Peťa Dytrich hlavně za to, že i přes to, že ráno zvracel přijel a hrál jako o život a dal deset bodů. Lukáš Matoušek za to, že překonal strach ze zápasu a taky za velmi podařené uvolňování se pro nahrávku. David Topolančin za zlepšení fyzičky a za radost ze svého prvního koše.

Čeká nás teď vánoční herní pauza, kterou vyplníme trénováním, ale také těšením se na dárky. Možná budou basketbalové, pokud se Ježíšek pozorně díval, co jsme psali na lístky za okno😊

Autor: Tomáš Hruška, hlavní trenér kategorie U11