Nedělním utkáním s BC GEOSAN Kolín se Královští sokoli zapojí do charity Bez faulů

Má rád adrenalinové sporty, jejichž výběr je ale pro kvadruplegiky na vozíku poměrně omezený. Ten výběr je vlastně dost omezený i celkově. A proto si pětadvacetiletý Zdeněk Vrábel z Mladé Boleslavi - jako bývalý artista na kole a motorkář - vybral ten vůbec nejdrsnější sport - ragby! K němu je však třeba velmi speciální a hodně bytelný vozík, který vydrží i velké srážky. Jenže také vyjde na téměř dvě stě tisíc korun, což je pro ragbisty na vozíku nemalá překážka k pořízení. Ovšem pokud je tu dobročinné společenství soustředěné kolem oranžového míče, jsou možné i ony okřídlené zázraky do tří dnů. V letošní sezńě se koná již čtvrtý ročník charity Bez faulů, na níž svorně spolupracují CZ BASKETBALL, kluby Kooperativa NBL, Konto Bariéry, Česká televize a nemalým dílem samozřejmě i basketbaloví fanoušci.

„Mockrát děkujeme všem, kteří se Zdeňkovi rozhodli pomoct, aby měl tuhle možnost. Chápu, že lidí, kteří dopadli stejně, nebo možná i hůř, je strašně moc, a jsem proto opravdu vděčná za tuhle podanou ruku,” říká Michaela Vrábelová, poslední půlrok Zdeňkova manželka a ještě déle jeho hlavní strážný anděl. Zdeněk měl v devatenácti, po čerstvě ukončené střední škole, těžkou nehodu na motorce. V prvních dnech a týdnech po ní musel bojovat i o život. Kvůli vážnému poranění páteře ochrnul na všechny čtyři končetiny.

„Pokud by měl i přetnutou míchu, tak by už zůstal jen ležet. To se nestalo, mícha tam „jen” natekla, přesto Zdenda první dva měsíce jen ležel na dýchacím přístroji a nebyl schopen ničím hýbat, ani sám dýchat. Doktoři nejdřív řekli, že sám už nikdy dýchat nebude a zůstane jen na přístrojích. To byla pro rodinu hrozná rána, ale on pak našel sílu, měl vůli, a když se s ním cvičilo, nechal se postupně rozdýchat i rozhýbat. Po půlroce na ARO se dostal do rehabilitačního ústavu v Kladrubech, postupně se dokázal sám obléct i najíst. Je tak poměrně soběstačný, k řadě věcí ale stále potřebuje mít lidi kolem sebe,” popisuje Michaela Vrábelová manželův návrat do běžného života.

Zdeňkův stav se postupně vylepšil natolik, že mu dovolil myslet i na comeback k aktivnímu sportu. „Jako motorkář, který i skákal na kole, vyhledával spíš adrenalinovější věci, nebránil by se ani seskoku padákem, a hlavně chtěl sportovat. K ragby se dostal asi před rokem a půl díky kamarádovi, když už mu tělo dovolilo takovou aktivitu provozovat. A vlastně je to skoro jediný sport, s kterým mohl začít, protože basketbal nebo florbal nemohou hrát kvadruplegici. Tyto sporty jsou pro paraplegiky, kteří mají zdravé ruce. Manžel je ale postižený od krku dolů a tam moc na výběr nebylo,” přibližuje Michaela Vrábelová sportovní možnosti. Bez vlastního vozíku by se ale Zdeněk ragby věnovat nemohl. I když tady by se spíš slušelo říct bez obrněného vozidla. „Vozík je vyrobený z úplně jiných materiálů než běžné vozíky. Je to opravdu pevně svařené, protože ty rány při srážkách jsou ohromné. Hráči jsou do vozíků napevno připoutaní a někdy se i překlopí. Schytávají neskutečné rány a při hře připomínají Terminátory,” odkrývá Michaela zákoutí sportu, který je už delší dobu i součástí paralympiády, a i v tuzemsku má svou soutěž, byť s nemnoha týmy. Zdeněk má podle své partnerky vše o to těžší, že má jeden z největších handicapů, kdy potřebuje i obruče na kolech, aby se dokázal rozjet, neboť nemá takový stisk a úchop, aby se odrazil jen od kola.

Člen týmu Captains WRT, spadajícího pod Sportovní Klub Nové Město nad Metují, je vyučeným automechanikem, v aktuální situaci ale zatím neměl možnost najít si vhodné zaměstnání a jeho příjmem je pouze invalidní důchod. Speciální vozík si proto sám nemůže dovolit. Nyní ho má jen zapůjčený a potřebuje na něj získat prostředky. Sbírka charity „Bez faulů” ve prospěch Zdeňka odstartuje sobotním duelem 22. kola NBL mezi BK Opava a NH Ostrava (20:00, vysílá ČT Sport), kdy domácí Slezané budou prvními přispěvateli pomocí speciálního schématu:

klub přispěje 100 korunami za každou neproměněnou střelu svého týmu v zápase, 200 korunami za každý faul svých hráčů a rovnou tisícovkou za technickou chybu. V nejbližších týdnech se vybraným domácím utkáním stejně zapojí i zbývajících 11 celků Kooperativa NBL. Generální partner ligy pojišťovna Kooperativa Zdeňkovi věnuje v rámci „Kooperativa faktoru”, speciální statistiky měřící atraktivitu hry všech hráčů, 100 korun za každou smeč a 500 korun za každý „alley-oop” (smeč po zachycení přihrávky v letu ke koši), které budou k vidění ve všech střetnutích v rámci charitativního období.

Zapojit se tradičně budou moct i diváci a fanoušci, a to zasláním dárcovské SMS ve formátu DMS BEZFAULU 30, 60, nebo 90 na číslo 87 777, kdy cena SMS je 30, 60, či 90 korun.

„Konto Bariéry vždy ozdobí, když může spolupracovat s vrcholovými sportovci, a navíc díky nim a také díky jejich sponzorům získat peníze pro handicapované lidi převážně na sportovní pomůcky, na které by jinak sami nedosáhli,” uvedla k letošnímu vydání charity ředitelka Konta Bariéry Božena Jirků.

„Letos společně sbíráme peníze na vozík na ragby pro handicapovaného Zdeňka. Moc nás to těší a doufám, že naše spolupráce s Českou basketbalovou federací na projektu Bez faulů bude pokračovat ještě řadu dalších let.” Marketingový ředitel CZ BASKETBALL Martin Peterka doplnil: „Pokud se bavíme o pevných bodech každé sezony, tak charita k nim v posledních letech neodmyslitelně patří. Věřím, že to tak bude i do budoucna. Je inspirativní vidět, jak se všech dvanáct týmů NBL a jejich fanoušků soupeřících o každý bod na hřišti spojí pro dobrou věc. Že má naše společná charita význam a překračuje hranice basketbalu, dokazuje i zapojení partnerů Kooperativa NBL do společné sbírky.”

Název charity „Bez faulů” je odvozen od basketbalového projektu stejného jména, který se zaměřuje na zlepšení chování rodičů v hledišti během zápasů mládeže.

Rozhovor se Zdeňkem Vrábelem

„Občas se někdo překulí,“ říká o drsném rugby na vozíku Zdeněk, kterému pomáhá projekt Bez faulu
(Lucie Nekvasilová, Konto Bariéry)

Zdeňkův život visel na vlásku, když měl v devatenácti letech těžkou nehodu na motorce. Kvůli vážnému poranění páteře ochrnul na všechny čtyři končetiny. Ale nevzdal to. Dnes je mu pětadvacet, oženil se a rekonstruuje dům, aby byl bez bariér a on se v něm mohl pohybovat. Vyrovnat se s handicapem pomáhá aktivnímu Zdeňkovi i rugby, které začal na vozíku hrát. Neobejde se při něm ale bez speciálního obrněného vozíku. Zaplatit mu ho pomůže charitativní projekt České basketbalové federace a Konta Bariéry „Bez faulu“.

Rugby je dost drsný sport, platí to i pro verzi na vozíku?
Určitě. Je to nejvíc kontaktní sport pro vozíčkáře.

A nebojíte se úrazů?
Úrazy už jsme měli větší… Ale ne, vážně, není to vyloženě nebezpečné. Občas se někdo překulí, to je docela normální, ale úrazy moc nejsou.

Hraje se na speciálním rugby vozíku. Jak vypadá a co všechno musí vydržet?
Vozíček je hodně obrněný, má masivní konstrukci, aby vydržel nárazy, které jsou hodně velké. Kromě toho má dvě malá kola nejen vzadu, ale i vepředu, aby byl stabilní a nepřevrátil se.

Všimla jsem si, že ne všechny vypadají stejně…
Jsou dva druhy rugby vozíků, obranný a útočný. Já mám obranný, protože mám největší handicap z kluků v týmu. Dělám na něm spoluhráčům cestu, bráním je, chytám hráče…, kolikrát se nemusím ani za sezónu dotknout míče, to je starost kluků, já jim pomáhám.

Před úrazem jste jezdil na motorce, skákal na kole… Jak pak padla volba na rugby?
Pravda je, že pro kvadruplegiky, kteří mají porušené vše od krku dolů, není výběr sportů až zas tak velký. Bez zdravých rukou věci jako třeba basket hrát nemůžu.

Máte v rugby i nějaké závodní ambice, nebo se pohybem hlavně udržujete v kondici?
Pohyb je důležitý, člověk nezatuhne. Ale zároveň se do hry snažím dát i co nejvíc, abychom byli s týmem konkurenceschopní a třeba i něco vyhráli. V České republice hrají rugby na vozíku celkem čtyři týmy, kromě našeho (Captains WRT spadající pod Sportovní Klub Nové Město nad Metují – pozn. autorky) ještě dva kluby v Praze a jeden v Ostravě.

Kdybyste se měl vrátit zpět v čase, když jste ochrnul, bylo vám 19 let, žil jste hodně aktivně... Jak jste se vyrovnal s tím, že věci, na které jste byl zvyklý, už dělat nemůžete?
Nic jiného mi nezbylo. Pro někoho je to možná těžší, pro mě asi až tak hrozně ne. A teda třeba pro mě je mnohem větší problém než to, že nemůžu chodit, že mi vnitřně nefunguje tělo, třeba močový měchýř.

Pomáhá vám srovnat se s novou životní situací i sport?
Rozhodně. Člověk doma neleží, ale je mezi klukama, což je také hodně podstatné. Pomáhá to i psychicky, když můžete být mezi ostatníma, vidět, že se někam posunujete.

Co dalšího děláte?
Hodně se věnuji autům. Mám postavený takový polozávoďák, se kterým jednou za měsíc jezdím. Dřív jsem hodně jezdil na motorce, což už teď nemůžu, tak jsou pro mě koníček auta. Jinak hlavně rekonstruujeme dům, aby byl bezbariérový a abych se v něm mohl pohybovat. To bere hodně času i peněz.

Jste vyučený automechanik. Je ve hře, abyste se v nějaké formě vrátil k práci?
Bohužel nedokážu moc dlouho sedět, mám pak problémy a bolesti. Je to celkem rarita, neznám moc takových lidí, spíš nic necítí… Hodně mě to omezuje, ale snažím se to řešit, rehabilituju, odpočívám… A co se týče práce - momentálně hledám u nás ve Škodovce v Mladé Boleslavi, kde jsem se vyučil, a vypadá to, že by to snad mohlo do budoucna vyjít, na pár hodin denně, ale detaily zatím nevím.

Zdroj: cz.basketball