Lukáš Kantůrek - Příběhy Královských sokolů

Přinášíme vám první z letošních Příběhů Královských sokolů. Pro začátek byl vyzpovídán Lukáš Kantůrek. Byl vybrán v hlasování na sociálních sítích. Později mu fanoušci tamtéž mohli položit pár otázek. Nejzajímavější otázka (viz konec rozhovoru) bude také odměněna drobnou cenou. Postupně budou vyzpovídáni i další Královští sokoli. Jak z týmu hráčů, tak z ostatních, neméně důležitých lidí v klubu, kteří ke Královským sokolům patří. A nyní již k Lukášovi...

Lukáš Kantůrek

Statistiky  Profil hráče

rozehrávač, 23 let

Jak a v kolika letech jsi začal s basketbalem?
K basketbalu mě přivedl táta. Začal jsem, když mi bylo 7 let. V tu dobu jsem ještě současně hrál fotbal. Ale vzhledem k tomu, že jsem ten míč pořád bral do ruky, tak mě dali na basket.

Jak tvoje kariéra pokračovala dál?
Celou mládež jsem strávil v Pardubicích, odkud pocházím. Po dorostu jsem už do dospělých přešel do Jindřichova Hradce. Tam jsem hrál dva roky. Bohužel mezi tím sestoupil do první ligy (pozn. vyřazen Královskými sokoly). Tak jsem pak přestoupil do Hradce Králové. Kromě extraligy hostuji ještě v první lize za BC Vysočina, tento rok mohu naposledy (pozn. extraligoví hráči mohou do 23 let hostovat v první lize).

Kdy tě napadlo, že se budeš basketbalem živit?
Basketbal hraji od mala proto, že mě to baví. Myslím si, že kdybych to hrál vyloženě pro peníze – kdybych to bral jako práci, tak by mě to pak asi přestalo bavit a mohl bych se v tom trápit. Po konci dorostu ale přišla nabídka od Jindřichova Hradce, tak jsem si řekl, že to zkusím. Ale pořád to beru tak, že dělám hlavně to, co mě baví.

Co škola při sportu, zvládl jsi něco vystudovat?
V Pardubicích jsem absolvoval sportovní gymnázium. Když jsem hrál v Jindřicháči, začal jsem studovat pedagogickou fakultu v Českých Budějovicích. Studium jsem ale musel ukončit připřestupu do Hradce Králové. Teď momentálně nestuduji. Při kombinaci extraligy a první ligy s dojížděním to už nestíhám.

Máš nějaký sportovní vzor?
Můj sportovní vzor je Lebron James. Ale není to kvůli jeho výkonům nebo kvůli tomu, co předvádí na hřišti. Ale proto, co vše dělá kolem. Jak se stará o svoje tělo. Že je 17 let na vrcholu a za celou dobu neudělal jediný přešlap nebo průser. Líbí se mi i jeho komunikace s lidma, jak je férový a jaký je jako člověk. Je celou dobu absolutní profesionál a tímhle svým přístupem je pro mě velkým vzorem.

Tvé číslo na dresu je 9. Má pro tebe speciální symboliku?
S číslem 9 hrál táta i děda. Takže je to taková rodinná tradice.

To nás přivádí k tvé rodině. Nejsi v první basketbalista.
To nejsem. Slavnější je děda – Jaroslav Kantůrek. Hrál většinu své kariéry za Rudou Hvězdu v Pardubicích. Byl dokonce i na Olympiádě (r. 1976) a na Mistrovství Evropy (r. 1975). Táta (Jaroslav Kantůrek ml.), hrál taky nejvyšší soutěž. Takže já jsem další pokračovatel basketbalové tradice v rodině, která mě v něm hodně podporuje.

Co tvůj volný čas? Jak ho trávíš?
Hodně regeneruji – nejen ledovými koupelemi v Labi, ale rád používám i automasážní pistoli. A hodně cvičím jógu. Rád taky vařím. Nejradši mám italskou kuchyni. Těstoviny, lasagne a tak.

Kdo je tvůj největší parťák v týmu?
Letos je to asi celý tým, jsme super parta všichni dohromady. Loni jsem se hodně kamarádil s Kolem (pozn. Jan Koloničný) a Fičem (pozn. Filip Halada), kteří oba před sezónou odešli.

Jak se ti v HK líbí, máš nějaká oblíbená místa?
V Hradci se mi moc líbí. Mám rád hlavně restaurace. Fakt tady dobře vaří. Nejradši chodím do Šatlavy a do Sport Café. Jinak mám rád Šimkovy sady na procházku.


Otázky fanoušků:

Proč ses rozhodl skončit v týmu prvoligových Litoměřic?
Hlavně z toho důvodu, že to bylo daleko na dojíždění. A taky jsme se úplně nedohodli na pokračování.

Jak se ti líbí zase hrát za Jihlavu (BC Vysočina)?
Mám to tam rád a měl jsem super vzpomínky, proto jsem se tam vrátil. Jen letos je to zatím náročný, protože naše sezóna nezačala úplně nejlíp, takže máme na čem pracovat. Ale je tam super kolektiv.

Chodíš se stále otužovat do Labe? Nechybí ti Fičo a Kolo?
Chodím se pořád otužovat. Loni jsme to zavedli jako tradiční regeneraci po tréninku společně s Kolem a Fičem. Tím, že odešli, mi teď chybí sparingpartneři a hodně mi chybí. Občas se mnou chodí Adam Goga nebo Tomáš Mráz. Ale není to pravidelně tak často, jako chodím já.

Co tě tady v HK nejvíc drží? Tým, město, bydliště…
Mám to blízko domů, to je pravda. Ale hlavně je tu příjemná atmosféra v klubu. Jsou tu fajn lidi a basketbal mě tu baví.

Využíváte sportovního psychologa, když se nedaří podle vašich představ?
Zvažoval jsem to, ale zatím jsem se nedostal do tak vážné situace, že bych to potřeboval. Ale určitě si myslím, že je to super věc pro sportovce. Zatím je to takové opomíjené téma, ale začíná se o sportovní psychologii mluvit čím dál víc. Určitě je to důležitý a sportovního psychologa by měl mít každý tým. Ale pokud vím, tak to běžné zatím není.


Závěrem...Máš nějaký vzkaz pro fanoušky?
Doufám, že se jim líbí na našich zápasech. Pro nás je po roce zavření hal pro fanoušky ta atmosféra naprosto suprová. Snad zůstanou hlediště otevřená i nadále. Rád bych naše fanoušky pozval na naše zápasy. Hrajeme pro ně, aby je náš basketbal bavil tak. Můžou být i klíčový faktor, abychom doma vyhráli. Fanoušci a atmosféra dokáží hodně.

Která z otázek fanoušků tě zaujala nejvíce?

Ta na sportovního psychologa. Je potřeba o využití sportovní psychologie ve sportu mluvit.

Lukáši, děkuji za rozhovor a ať se daří!

Autor: Veronika Peterková