Jaký by jedenáctiletí kluci chtěli svět, aneb soustředění U11 v Javorníku

Když se v páteční podvečer vydává kolona aut směrem do Javorníku, naložená rodiči, dětmi, basketbalovými míči, hrnci a vařečkami, může to znamenat jediné: další basketbalové soustředění U11.

Ano, 5.-7.4. jsme měli třetí letošní short camp v Javorníku. Dvacet hráčů, dvacet rodičů (včetně rodinných příslušníků) a šest trenérů. To byla naše sestava, tradičně legendární. Po příjezdu jsme měli první rozehřívací trénink, pak večerní střelbu, večeři a spánek na žíněnkách. V sobotu dvě tréninkové jednotky, bazén, basket shop, volba kapitána a večerní film Hurricane Season, jak jinak než o baskebalovém týmu. V neděli ranní střelba, krátký trénink, zápas rodičů proti dětem a tradiční řízky na závěr. Do toho jsme udělali vlastní basketbalové peníze, které hráči dostávali za úsilí a které mohli utratit v basket shopu. Za zmínku stojí, že si všichni šetřili na klubové ponožky, které byly nejdražší, takže nám zbyla taška sladkostí, které nikdo nekupoval.

Nebudu psát o tom co jsme trénovali a jak se který hráč snažil, protože se snažili všichni. Budu psát o dvou legendárních věcech.

Legendární věc první: Hodnoty týmu

V sobotu večer, před volbou kapitána jsme chtěli na společném týmovém meetingu po hráčích a trenérech, aby každý řekl, na jakých hodnotách by měl být postavený náš tým. Nevěděli jsme, jestli to není na jedenáctileté kluky moc… Nebylo. Byli jsme tak překvapení, že se nám občas zaleskly oči. Kluci každou hodnotu popisovali, takže jsme z toho viděli, že jim na tom fakt záleží, že ví, o čem mluví a že to nejsou plané kecy. A o jakých hodnotách byla řeč? Kamarádství, férovost, spolehlivost, trpělivost, vytrvalost, bojovnost, slušnost, soustředěnost, pokora, respekt, týmovost, pravdomluvnost, loajalita, dravost, disciplína… I když se některé hodnoty opakovali, kluci pro ně měli svůj vlastní příběh. Neskutečné…, legendární.

Legendární věc druhá: Realizační tým rodičů

Už jsem o tom mnohokrát psal. Teď k tomu mám i dva příběhy. V pátek a v sobotu se na nás přišli nezávisle podívat dva basketbaloví trenéři z místní oblasti. Všechno jim přišlo skvělé, ale nad jednou věcí se pozastavovali: „Jak se vám podařilo do toho zapojit rodiče?“ Přemýšlel jsem nad tím a snad mám dílčí odpověď. Respekt, úcta, partnerství, ocenění, otevřenost, důvěra, vtáhnutí do dění… To myslím, že jsou základy, na kterých jsme se snažili postavit spolupráci s rodiči. Zbytek už šel tak nějak sám od sebe. Stala se z nich parta, která je samostatná, tvůrčí, pracovitá, obětavá a do toho všeho se zvládnou radovat se svými dětmi a podporovat trenéry. Neskutečné…, legendární.

A to je pro tentokrát všechno důležité, co se dělo na short campu U11. Čekají nás závěrečné boje v oblasti a Národní finále U11 v Ostravě. Držte nám palce a zachovejte přízeň.

S úctou a pokorou za všechny trenéry

Tomáš Hruška